CENTRÁLNÍ DEPOZITÁŘ
KAMÝCKÁ 2293
LITOMĚŘICE – PŘEDMĚSTÍ

BADATELNA CENTRÁLNÍHO DEPOZITÁŘE V LITOMĚŘICÍCH
KAMÝCKÁ 2293
412 01 LITOMĚŘICE – PŘEDMĚSTÍ
TEL.: +420 412 552 625
MOBIL: +420 731 448 567
E-MAIL: LITOMERICE@PAMATNIK-NP.CZ

HODINY PRO VEŘEJNOST
PONDĚLÍ – PÁTEK 9.00–16.00

UPOZORNĚNÍ: VZHLEDEM K OMEZENÉMU POČTU MÍST V BADATELNĚ DOPORUČUJEME OHLÁSIT PLÁNOVANOU NÁVŠTĚVU NA VÝŠE UVEDENÉ KONTAKTY PŘEDEM.

 

DOPRAVNÍ SPOJENÍ:

Zástavky ČD Litoměřice – Cihelna (cca 15 min. chůze), Litoměřice – město (cca 25 min. chůze), jízdní řády viz idos.cz

Autobusová linka Litoměřice – Kamýk (zastávka Litoměřice – Předměstí), jízdní řády viz idos.cz

MHD LITOMĚŘICE, LINKA B A LINKA D (ZASTÁVKA PŘEDMĚSTÍ), JÍZDNÍ ŘÁDY VIZ IDOS.CZ

Památník národního písemnictví získal v roce 2010 převodem z Ministerstva obrany ČR prostory (bývalá kasárna v Litoměřicích) za účelem vybudování Centrálního depozitáře. V letech 2011–2012 byl vytvořen projekt a rekonstrukce I. etapy proběhla v letech 2014–2015. Počátkem roku 2016 došlo ke stěhování sbírek do objektu č. 1 (depozitář literárního archivu) z pronajatých prostor ve Starých Hradech a na zámku Duchcov. V novém Centrálním depozitáři v Litoměřicích se nacházejí moderní depozitní technologie, kompaktní regály a specializované místnosti pro uložení nestabilních materiálů (fotoarchiv, audio-video archiv a další magnetické záznamy). V objektu jsou dále vyčleněny prostory pro pořádání velkých archivních celků, digitalizační a restaurátorské pracoviště, servisní pracoviště a badatelna. V současné době se zde nachází většina sbírek literárního archivu PNP. Ve II. etapě bude dokončena rekonstrukce budovy č. 2 (depozitní prostory knihovny a uměleckých sbírek).

Budovy, původně areál dělostřeleckých kasáren, byly postaveny před rokem 1914 a jako kasárna sloužila i v době první republiky. V letech 1944–1945 zde byli internováni vězni pracující v prostorách nedalekého podzemního továrního komplexu Richard. Po válce zde působila Československá lidová armáda a poté Armáda České republiky, která je jako kasárna užívala až do konce devadesátých let 20. století.