Aktuality z činnosti

2016

Exemplář Dantovy Božské komedie (1544) z knihovny Jaroslava Vrchlického

V létě roku 2016 knihovna Památníku národního písemnictví obohatila své sbírky o významný přírůstek. Díky mimořádné dotaci poskytnuté Ministerstvem kultury ČR byl 4. srpna 2016 v berlínském antikvariátu Ericha Bürcka zakoupen exemplář tisku Božské komedie Danta Alighieriho (1265–1321), který vyšel ještě jen jako La comedia v Benátkách roku 1544. Přídomek „božská“ („divina“), jímž toto dílo druhdy obdařil Giovanni Boccacio (1313–1375), se totiž v tištěné podobě vůbec poprvé objevil až ve vydání uskutečněném bratry Giolitovými ve Ferraře roku 1555.

Vydání z roku 1544 pořídil Francesco Marcolini (ca 1500–1559), tiskař činný v letech 1534–1559 v Benátkách. Podnět k tomuto edičnímu počinu dal a hmotně jej též zaštítil Alessandro Vellutello (1473– po 1550), spisovatel původem z Luccy, který od roku 1525 v Benátkách trvale působil a stejně jako Marcolini měl řadu přátel mezi humanisty, jako byli spisovatel Pietro Aretino (1492–1556), sochař Jacopo d’Antonio Sansovino (Titti, 1486–1570) či malíři Sebastiano del Piombo (Luciani, ca 1485–1547), Tizian (Tiziano Vecellio, 1488/1490–1576) a Tintoretto (Jacopo Comin, 1519–1594).

 Alessandro Vellutello, který byl mimo jiné rovněž editorem sonetů Francesca Petrarcy (1304–1374), patřil také k vykladačům Božské komedie. Své komentáře k tomuto dílu poprvé publikoval právě ve vydání z roku 1544, které v úvodních částech obsahuje Vellutellovu dedikaci papeži Pavlu III. (Alessandro Farnese, 1468–1549, pontifikát 1534–1549), jeho předmluvu ke čtenáři, dále životopis Danta Vellutellem sepsaný na základě starší biografie z pera historika a spisovatele Leonarda Bruniho (1369/1370–1444), a konečně popis Pekla doprovázený desti dřevořezovými ilustracemi. Text edice z roku 1544 se vyznačuje na svou dobu modernizovaným pravopisem a Vellutellovy komentáře byly, ve srovnání se staršími vykladači Danta, jako byl zejména Christoforo Landino (1424–1498), oceňovány pro větší střízlivost, výstižnost a především uměřenost v alegorických výkladech.

Ilustrační doprovod tohoto vydání představuje celkem 100 nesignovaných dřevořezových ilustrací, kromě 10 výše uvedených jde o dalších 87 v textu (některé štočky jsou však tištěny opakovaně) a 3 celostránkové na začátku každé části (Peklo, Ráj, Očistec). Svým pojetím sice vycházejí ze starších tradičních schémat, ale jejich v té době modernizované provedení následně posloužilo coby východisko pro další dantovské edice 16. století (obr. č. 1). Původce ilustrací nelze přesně identifikovat, štočky byly s největší pravděpodobností majetkem tiskaře Marcoliniho, jelikož je následně využíval i při jiných edicích, a protože byl sám činný i jako dřevořezáč, je možno uvažovat o tom, že si je zhotovil sám. Jen zcela spekulativně lze připustit, že autorem dřevořezů by mohl být také Giovanni Britto (Johann Breit, ca 1500– po 1550), dřevořezáč německého původu činný v Benátkách v letech 1530–1550, který s Marcolinim spolupracoval, prokazatelně v případě dvou jiných tisků.

Po řemeslné stránce je typografie Božské komedie z Marcoliniho dílny, tištěné kurzivní verzí humanistického písma (italikou) vkusná a uměřená, se zdařile provedenou sazbou veršů s připojenými komentáři, ovšem k jedné tiskové chybě zde došlo, z druhého zpěvu Očistce na listu V7a vypadly tři verše, 64. – 66. Na tento omyl se přišlo záhy poté, co byl zahájen prodej knihy, a ve většině exemplářů byly chybějící verše doplněny prostřednictvím ručního tisku, který se na spodním okraji daného listu viditelně vymyká zrcadlu sazby (obr. č. 2), což je dobře patrné i v tisku pořízeném PNP. Několik zachovaných exemplářů bez této korektury pak znamená raritu nejvyšší třídy.

Vydání z roku 1544 představuje sběratelsky ceněnou edici, zmiňovanou již ve starých knihopisných příručkách od baroka do konce 18. století (Fontanini, Maittaire, de Bure, Haym), v klasických sběratelských katalozích století následujícího (Brunet, Grässe) a samozřejmě i ve starších i moderních specializovaných dantovských bibliografiích (Gamba, Batines, Volkmann, Fiske).

Tisk zakoupený pro PNP není úplný, schází v něm 26 listů na začátku, tedy titulní list a všechny výše zmiňované úvodní rámcové části, a 8 listů na konci (poslední složka), tedy závěr 32. a 33. zpěv Očistce, impressum a tabula chartarum. Chybějící text je úhledně rukopisně doplněn perem rukou poslední třetiny 18. století na 30 (resp. 29, list [16] byl předtím vyříznut) a 8 vevázaných papírových listech, chybějící ilustrace (celkem 11 v textu a 1 celostránková) jsou pak perem jen schematicky vyznačeny a popsány (obr. č. 3). Jinak velmi dobře zachovalý svazek má světlou slepotiskovou vepřovicovou vazbou s lepenkovými deskami, která vznikla až po doplnění chybějících částí textu, tedy zřejmě koncem 18. století. Jako pokryv byla druhotně využita kůže zdobená renesančním slepotiskem druhdy kryjící jednu z desek jakéhosi foliantu, nyní přetažená podélně přes hřbet a desky kvartového formátu (viz obr. 4).

Na druhou stranu má tento exemplář značnou kulturně historickou hodnotu, svého času byl totiž majetkem Jaroslava Vrchlického (Emil Frída, 1853–1912). Vrchlický patřil mezi přední překladatele Božské komedie do češtiny, na svém překladu začal pracovat zhruba od roku 1875 a v letech 1879, 1880 a 1882 postupně uveřejnil Peklo, Očistec a Ráj. Na druhotně vlepené přední předsádce knihy pod starším rukopisným ex libris zatím blíže neznámého Luigiho Tonelliho v Praze roku 1858 se nachází rukopisná dedikace Tonelliho v italštině datovaná v Praze 2. dubna 1880 Jaroslavu Vrchlickému, „slavnému básníku a věhlasnému překladateli Božské komedie do českého jazyka“. Na předsádce je také podpis Vrchlického „Frida“ a uprostřed předního přídeští stopy po nalepeném tištěném ex libris, bezpochyby rovněž Vrchlického, který si je do svých knih prakticky bez výjimky vlepoval na toto místo. Pro knihovnu Jaroslava Vrchlického, kterou Památník národního písemnictví spravuje, představuje exemplář Božské komedie z roku 1544 bezesporu vítanou a cennou akvizici. 

E-sbírky
Knihovna PNP pravidelně prezentuje na portálu eSbirky.cz ucelené soubory digitalizovaných sbírkových předmětů.