Památník národního písemnictví uzavřel dne 23. března 2011 Smlouvu o partnerství s finančním
příspěvkem s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Stal se tak, spolu
s nadacemi Partnerství, Via, Výborem dobré vůle - Nadace Olgy Havlové a Památníkem Terezín,
spoluřešitelem rozsáhlého projektu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem s názvem
„Communitas pro praxis - Partnerství pro praxi” v rámci Operačního programu Vzdělávání
pro konkurenceschopnost. Cílem tříletého projektu (1. 8. 2011 - 31. 7. 2014) je podnítit rozvoj
lidského potenciálu v oblasti výzkumu a inovací především prostřednictvím postgraduálního studia
a odborné přípravy výzkumných pracovníků a navázáním spolupráce v rámci sítí mezi univerzitami,
výzkumnými středisky a spřízněnými institucemi.
Více
Dokončení zpracování fondu Karla Hynka Máchy
Fond Karla Hynka Máchy je uložený v celkem dvaceti třech kartonech, přičemž vlastní Máchovy písemnosti (to znamená doklady, korespondenci, rukopisy a jejich opisy, tisky a kresby) obsahuje pouze osm kartonů. Zbytek fondu tvoří dokumentace - jedná se o rozsáhlou sbírku nejrůznějších materiálů vztahujících se k životu a dílu K. H. Máchy, zahrnující například reprodukce rukopisů a jejich opisů, falza Máchových rukopisů a korespondence, rukopisy cizí z pozdějšího období, téměř osm set výstřižků, životopisné materiály, materiály týkající se ohlasu díla, výstav, oslav výročí a mnohé další.
Původně byl fond součástí sbírek Národního muzea a odtud přešel v roce 1964 do LA PNP. Dnes je v něm uložena převážná většina dochovaných autografů K. H. Máchy, výjimkou je rukopis básně Máj, který zůstává v soukromé sbírce. Vybrané části fondu byly v minulosti zkatalogizovány už v Národním muzeu. Na začátku sedmdesátých let 20. století začal fond znovu zpracovávat Miroslav Červenka. Práci přerušil v roce 1973 - inventarizovaná část fondu (doklady, korespondence, rukopisy, opisy rukopisů a k nim připojené fotografické reprodukce) byla popsána na katalogizačních kartách, k fondu ale tehdy nevznikl soupis. Miroslav Červenka je také autorem obsáhlého strojopisného katalogu, ve kterém jsou popsány jednotlivé Máchovy autografy a opisy jeho rukopisů a korespondence. Tento katalog je součástí dokumentace k fondu. Další části fondu zpracovali Eva Uchalová (kresby K. H. Máchy) a Jaromír Loužil (falza).
Při dokončení zpracování fondu bylo tedy třeba zařadit do již dříve inventarizovaných částí přírůstky, které literární archiv od roku 1973 získal, sjednotit popis na katalogizačních kartách a jednotlivé záznamy přepsat do archivní databáze tak, aby mohl být vytvořen soupis a vytištěny karty. Kromě toho byla nově zpracována celá dokumentace.
Hana Vaníčková
První strana rukopisu Deníku na cestě do Itálie (R 55)
Cestovní pas K. H. Máchy k cestě do Itálie, kterou podnikl s Antonínem Strobachem v roce 1834
Titulní list jednoho z falz uložených ve fondu K. H. Máchy
Dosud neznámá část fondu Josefa Hlávky
Nedávno byla v LA PNP zpracována pro Nadaci Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových část pozůstalosti architekta a donátora umění Josefa Hlávky, která je majetkem nadace a je uložena na zámku v Lužanech. Zpracovaná část fondu uložená v literárním archivu PNP tak byla zkompletována.
Stavitel Hlávka patří k nejvýznamnějším mecenášům české vědy a umění v 19. století. Jeho význam byl podepřen i tím, že založil organizační centrum, tzv. Českou akademii věd a umění, která postupně shromáždila hlavní jádro uměleckých a vědeckých sil českého národa. Neopominutelným činem Hlávkovým bylo dále založení nejrůznějších nadací, výstavba studentských kolejí a podpůrná činnost ve prospěch nemajetných studentů. Chtěl tím dlouhodobě zajistit potřeby českého národa v oblasti vzdělanosti i ekonomické úspěšnosti.
Písemná pozůstalost Josefa Hlávky ze zámku v Lužanech je rozdělena do dvou částí.
V první části jsou dokumenty samotného Josefa Hlávky - jsou to doklady, zajímavá
korespondence s rodinou z doby, kdy byl vážně nemocen, rukopisy převážně z rodiny, tisky
aj. Zvlášť je utvořen oddíl Lužany, kde jsou písemnosti týkající se hospodářství v Lužanech.
Druhý oddíl fondu tvoří materiály z pozůstalosti št. kpt. Karla Hlávky, příbuzného stavitele Josefa Hlávky. Karel Hlávka vstoupil v roce 1945 do Vojenského zeměpisného ústavu, byl jmenován konzervátorem státní péče o ochranu přírody a krajiny, zabýval se ochranou buližníkových skal na Klatovsku a Přešticku. Jeho pozůstalost obsahuje materiály osobní povahy a také dokumenty týkající se jeho aktivit a odborné činnosti. Kromě toho byly utvořeny zvláštní skupiny týkající se nejen Lužan, ale také Studentských kolejí a Spolku rodáků z Přeštic.
Karel Hlávka si vedl archiv, ve kterém sbíral materiály různých významných osobností. Najdeme mezi nimi např. dokumenty týkající se i několika předsedů Akademie věd. Tyto písemnosti jsou uloženy ve zvláštním oddíle Archiv osobností.
Pozůstalost je uložena v 25 kartonech, 1 kartonu s velkými formáty a 2 menších krabicích se skleněnými negativy z Přešticka a kartotékou Karla Hlávky. Pro badatele je fond přístupný po předběžné dohodě se správou zámku v Lužanech (paní Kaufnerová) a se souhlasem prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc., předsedy správní rady nadace.
Věra Dyková
Nová publikace ze sbírek Památníku národního písemnictví
Nakladatelství Vyšehrad vydalo za finanční podpory Památníku národního písemnictví dokumentačně bohatou publikaci Yvety Dörflové a Věry Dykové Kam se v Praze chodilo za múzami, která vznikla na základě rozsáhlé výstavy PNP uskutečněné v prostorách letohrádku Hvězda v roce 2007 pod názvem Cesty na Parnas. Obsahuje skoro tisíc dokumentů, které jsou téměř všechny uloženy v Památníku národního písemnictví.
Publikace přibližuje život pražské kulturní společnosti v různých obdobích: v době obrození v první polovině 19. století a tzv. předválečné bohémy, přes dobu avantgardy v nové republice; pokouší se zachytit atmosféru Prahy a měnící se kolorit města. Kniha je koláží fotografií a obsáhlých i stručných citátů z autobiografické beletrie, korespondence, těží z bohaté a početné memoárové literatury. Salóny, kavárny, stolní společnosti a hospody jsou zde představeny z mnoha úhlů pohledů. Byly místem, kde se utvrzovalo vlastenecké cítění, v době tzv. předválečné bohémy přispěly ke vzniku novodobé ironie a satiry. Později byly tyto prostory místem vzniku tzv. moderních směrů v literatuře.
Záleželo také na tom, zda se jednalo o setkání literátů, výtvarníků nebo hudebníků.
Tak v knize vedle návštěvy v salónu u Palackých, nebo pokoje Zdenky Braunerové zavítáme na nedělní čajové dýchánky do literárního salónu Anny Lauermannové. Dozvíme se, kdy a kde se v Praze začala vařit káva, podíváme se do prvních pražských kabaretů, s německými básníky navštívíme kavárny Na Příkopech, s avantgardou projdeme Národní třídu apod. Najdeme zde dosud nepublikované reprodukce ze sešitů (cancbuchů), které si vedli návštěvníci stolních společností - Arbesovy Mahabharaty v hostinci u sv. Tomáše, společnosti Akademie U Fleků, zapomenuté nebo neznámé dokumenty společnosti Turnováků s Josefem Pekařem a Josefem Šustou či společnosti Čtvrtečníků apod. S Jaroslavem Haškem navštívíme známý kabaret Montmartre, kavárnu Union a další zajímavosti. Nakonec se setkáváme s Bohumilem Hrabalem v pivnici U Zlatého tygra.
Kniha Yvetty Dörflové a Věry Dykové Kam se v Praze chodilo za múzami je obrazovým svědectvím
o tom, jak umělci a jejich blízcí prožívali dějinné události i své tvůrčí problémy.
Je pozoruhodným nahlédnutím do zákulisí literární a umělecké tvorby.
Prostředí, kam se chodilo "za múzami", bylo totiž jak zábavou, tak vzděláním.
Dům U Tří pštrosů čp. 76-III na Malé Straně v ulici U Lužického semináře 1. V tomto domě byla zřízena první pražská kavárna. Její provoz je doložen v roce 1714
Z cancbuchu od sv. Tomáše
Jsem král spokojené říše... Autokarikatura Ládi Nováka. Reprodukce z 3. knihy Flekovské akademie.
Kavárna Edison v novorenesančním domě čp. 388 na rohu ulic Na Příkopě a Na Můstku. Dům byl v souvislosti s výstavbou trasy A pražského metra v roce 1973 zbořen.a v letech 1976 - 1983 nahrazen novostavbou administrativní budovy ČKD od architektů Aleny Šrámkové a Jana Šrámka
"Hamlet" (vrchní Jirák) tančí populárního "šlapáka" s "Emčou Revolucí".
V. V. Štech a Eduard Bass v kavárně Union
Jakub Arbes a jeho kartotéka
V Literárním archivu PNP pokračuje zpracování rozsáhlého fondu Jakuba Arbesa
(z původních cca 180 kartonů se jejich počet neustále rozrůstá). Na popud badatelského zájmu
se zpracování na nějakou dobu přesunulo od korespondence k rukopisům J. Arbesa - především
k jeho stále nedoceněné KARTOTÉCE.
Tu lze rozdělit na část osobní, divadelní a předmětnou (vzhledem k roztroušení karet
po celém fondu není zatím možné tyto části definitivně uzavřít).
Osobní část obsahuje vedle deníkových záznamů hlavně informace týkající se tvorby
J. Arbesa - uspořádané chronologicky, tematicky či podle periodik. Arbes si tu pečlivě
vedl veškeré zmínky o své osobě, recenze a překlady svých děl, patisky, vrácené
či ztracené práce, ale i detaily k Smíchovu, kde vyrůstal, a mnoho dalšího.
Část věnovaná divadlu svým rozsahem převažuje. J. Arbes zamýšlel napsat dějiny divadla,
proto tu lze nalézt nepřeberné množství informací k tomuto tématu, dále k autorům her,
k jednotlivým divadlům a divadelním spolkům, hercům a herečkám, k divadelním hrám apod.
Poslední část představuje předmětnou kartotéku, kde je vedle tématu "Sabina"
či "Kusy z českých dějiny" zařazeno například téma "Jedy", "Blechy", ale i "Zázračné děti".
Další rozsáhlý celek, který je součástí fondu - Arbesův výstřižkový archiv, byl zatím rozkryt jen z části (oddíl věnovaný divadlu) a jeho zpracování bude postupně následovat.
Snímek pořízený na začátku zpracování Arbesovy kartotéky.
