Nové zpracování fondu
Josef Dobrovský

V roce 2008-2009 byl v literárním archivu Památníku národního písemnictví nově zpracován fond významného osvícence, slavisty, bohemisty a lingvisty Josefa Dobrovského (1753-1829). Fond byl po roce 1829 součástí sbírek Národního muzea, kde jej poprvé zpracoval Antonín Grund roku 1932 v rozsahu 32 kartonů, po vzniku literárního archivu Památníku národního písemnictví byl zpracován roku 1964 Františkem Baťhou v rozsahu 35 kartonů a v značně zvětšeném rozsahu 62 kartonů byl pak zpracován v digitálním programu IANUS roku 2009 Helenou Mikulovou. Členitý fond zahrnuje osobní doklady nejen J. Dobrovského, ale i jeho příbuzných z následujících generací, korespondence osvětluje jeho vztahy s českými osvícenci, mladší generací obrozenců a s evropským vědeckým světem, je tedy vedena v jazyce francouzském, německém, ruském i latinském, rukopisy jsou tříděny podle oblastí zájmu o biblistiku, bohemistiku, hebraistiku a zejména slavistiku, avšak i o takové obory jako botanika. Josef Dobrovský v portrétu podle fondu byl polyhistorem, stroze kritickým vědcem a polemikem, organizátorem bádání, který dovedl okolo sebe soustředit tým neúnavných badatelů. Podnikl roku 1792-1793 významnou cestu na sever a severovýchod v doprovodu hraběte Kašpara Šternberka a pomohl navázat styk mezi vědeckými kruhy v Praze, Stockholmu, Petrohradu a Moskvě. Finální rukopisy jeho prací publikovaných tiskem nejsou dochovány, pravděpodobně zůstaly u nakladatelů. Z konceptů jsou nejúplněji zastoupeny přípravné exempláře díla Kritische Versuche die ältere böhmische Geschichte von späteren Erdichtungen zu reinigen /Kritický pokus očistit české dějiny od pozdějších výmyslů/ a Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris / Základy staroslověnského jazyka/ anebo hesla Česko- německého slovníku. V zápiskových zlomcích zůstává celé ostatní dílo, zejména Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur příprava studie Geschichte der böhmischen Pikarden und Adamiten / Dějiny českých pikartů a adamitů /, vzorově pojednaná epizoda z dějin husitství s aplikací historické heuristiky a kritiky. Překvapí-li nás, že práce Dobrovského byly napsány a vydány převážně německy, nezapomínejme, že byl stoupencem josefinismu. V zápiscích nalezneme texty psané cyrilicí, hebrejským, i řeckým písmem, latiny užíval i v korespondenci. Množství lexikograficky a encyklopedicky shromažďovaných hesel ve fondu jej řadí k pokračovatelům encyklopedistů. Doplnění fondu o fotografie korespondence Dobrovského z jiných archivů provedl již dříve Miloslav Krbec. Překvapivé jsou vlastní sbírky Josefa Dobrovského, s ukázkami originálů středověkých rukopisných zlomků, ručně psaných novin a řady hebrejských rukopisů na pergamenu.

Hlaholská abeceda s Dobrovského poznámkami k tisku přelom XVIII. a XIX. století

Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris (Základy staroslověnského jazyka) první strana konceptu textu díla, rukopis Josefa Dobrovského, okolo roku 1820

Jan Kameník

Nedávno bylo dokončeno zpracování veřejnosti málo známé literární pozůstalosti Jana Kameníka. Jedná se o pseudonym básnířky a spisovatelky Ludmily Maceškové (22. 3. 1898 - 3. 5. 1974), jejíž spirituálně laděná tvorba se pohybovala až na okraji mystiky. Narodila se v Liberci Anně a Antonínu Poprovým. Pracovala jako návrhářka a kreslířka; vyráběla textilní střihy a jeden čas prodávala v papírnictví. Člověkem, kterého si Ludmila Macešková velmi vážila a který stál u publikování jejich prvních děl, byl Bedřich Fučík. Ten také Ludmile Maceškové navrhl, aby si zvolila mužský pseudonym. Poměrně obsáhlá je korespondence se spisovatelem Věroslavem Mertlem, kterého básnířka považovala za svého přítele a rádce.

Literární dílo Ludmily Maceškové není příliš rozsáhlé, tvoří jej pět sbírek poezie, několik próz, jedno drama, které zůstalo v rukopise, a několik překladů a článků. Verše začala psát jako studentka Dívčího reálného gymnázia v Pardubicích. Roku 1919 otiskla své první dvě básně v časopise Červen. V roce 1944 vyšla ve Vilímkově nakladatelství její prvotina Okna s anděly. Po únoru roku 1948 básnířce žádná kniha nevyšla. V oddíle rukopisů vlastních je uložen strojopis zřejmě nejpronikavější básnické knihy Ludmily Maceškové Pubertální Henoch. V roce 1968 ji vydalo mostecké nakladatelství Dialog. Vzrušující četbu představují Maceškové Mystické deníky, které vyšly teprve po roce 1989. Dne 3. května 1974 Ludmila Macešková zemřela v psychiatrické léčebně v Praze 8 - Bohnicích. Pozůstalost Ludmily Maceškové, která je součástí sbírek literárního archivu Památníku národního písemnictví, je uložena v 8 kartonech. Větší část písemností byla do archivu dána ještě za autorčina života a postupně se rozrůstá.

Jan Kameník: Jak se David stal králem (drama, první strana strojopisu)

Titulní list hry Jak se David stal králem s přípisem Jana Kameníka.

Mystický deník; ukázka rukopisu

Nová publikace ze sbírek Památníku národního písemnictví

Nakladatelství Vyšehrad vydalo za finanční podpory Památníku národního písemnictví dokumentačně bohatou publikaci Yvety Dörflové a Věry Dykové Kam se v Praze chodilo za múzami, která vznikla na základě rozsáhlé výstavy PNP uskutečněné v prostorách letohrádku Hvězda v roce 2007 pod názvem Cesty na Parnas. Obsahuje skoro tisíc dokumentů, které jsou téměř všechny uloženy v Památníku národního písemnictví.

Publikace přibližuje život pražské kulturní společnosti v různých obdobích: v době obrození v první polovině 19. století a tzv. předválečné bohémy, přes dobu avantgardy v nové republice; pokouší se zachytit atmosféru Prahy a měnící se kolorit města. Kniha je koláží fotografií a obsáhlých i stručných citátů z autobiografické beletrie, korespondence, těží z bohaté a početné memoárové literatury. Salóny, kavárny, stolní společnosti a hospody jsou zde představeny z mnoha úhlů pohledů. Byly místem, kde se utvrzovalo vlastenecké cítění, v době tzv. předválečné bohémy přispěly ke vzniku novodobé ironie a satiry. Později byly tyto prostory místem vzniku tzv. moderních směrů v literatuře.

Záleželo také na tom, zda se jednalo o setkání literátů, výtvarníků nebo hudebníků.

Tak v knize vedle návštěvy v salónu u Palackých, nebo pokoje Zdenky Braunerové zavítáme na nedělní čajové dýchánky do literárního salónu Anny Lauermannové. Dozvíme se, kdy a kde se v Praze začala vařit káva, podíváme se do prvních pražských kabaretů, s německými básníky navštívíme kavárny Na Příkopech, s avantgardou projdeme Národní třídu apod. Najdeme zde dosud nepublikované reprodukce ze sešitů (cancbuchů), které si vedli návštěvníci stolních společností - Arbesovy Mahabharaty v hostinci u sv. Tomáše, společnosti Akademie U Fleků, zapomenuté nebo neznámé dokumenty společnosti Turnováků s Josefem Pekařem a Josefem Šustou či společnosti Čtvrtečníků apod. S Jaroslavem Haškem navštívíme známý kabaret Montmartre, kavárnu Union a další zajímavosti. Nakonec se setkáváme s Bohumilem Hrabalem v pivnici U Zlatého tygra.

Kniha Yvetty Dörflové a Věry Dykové Kam se v Praze chodilo za múzami je obrazovým svědectvím o tom, jak umělci a jejich blízcí prožívali dějinné události i své tvůrčí problémy. Je pozoruhodným nahlédnutím do zákulisí literární a umělecké tvorby.
Prostředí, kam se chodilo "za múzami", bylo totiž jak zábavou, tak vzděláním.

Dům U Tří pštrosů čp. 76-III na Malé Straně v ulici U Lužického semináře 1. V tomto domě byla zřízena první pražská kavárna. Její provoz je doložen v roce 1714

Z cancbuchu od sv. Tomáše

Jsem král spokojené říše... Autokarikatura Ládi Nováka. Reprodukce z 3. knihy Flekovské akademie.

Kavárna Edison v novorenesančním domě čp. 388 na rohu ulic Na Příkopě a Na Můstku. Dům byl v souvislosti s výstavbou trasy A pražského metra v roce 1973 zbořen.a v letech 1976 - 1983 nahrazen novostavbou administrativní budovy ČKD od architektů Aleny Šrámkové a Jana Šrámka

"Hamlet" (vrchní Jirák) tančí populárního "šlapáka" s "Emčou Revolucí".

V. V. Štech a Eduard Bass v kavárně Union

Jakub Arbes a jeho kartotéka

V Literárním archivu PNP pokračuje zpracování rozsáhlého fondu Jakuba Arbesa (z původních cca 180 kartonů se jejich počet neustále rozrůstá). Na popud badatelského zájmu se zpracování na nějakou dobu přesunulo od korespondence k rukopisům J. Arbesa - především k jeho stále nedoceněné KARTOTÉCE.
Tu lze rozdělit na část osobní, divadelní a předmětnou (vzhledem k roztroušení karet po celém fondu není zatím možné tyto části definitivně uzavřít).
Osobní část obsahuje vedle deníkových záznamů hlavně informace týkající se tvorby J. Arbesa - uspořádané chronologicky, tematicky či podle periodik. Arbes si tu pečlivě vedl veškeré zmínky o své osobě, recenze a překlady svých děl, patisky, vrácené či ztracené práce, ale i detaily k Smíchovu, kde vyrůstal, a mnoho dalšího.
Část věnovaná divadlu svým rozsahem převažuje. J. Arbes zamýšlel napsat dějiny divadla, proto tu lze nalézt nepřeberné množství informací k tomuto tématu, dále k autorům her, k jednotlivým divadlům a divadelním spolkům, hercům a herečkám, k divadelním hrám apod.
Poslední část představuje předmětnou kartotéku, kde je vedle tématu "Sabina" či "Kusy z českých dějiny" zařazeno například téma "Jedy", "Blechy", ale i "Zázračné děti".

Další rozsáhlý celek, který je součástí fondu - Arbesův výstřižkový archiv, byl zatím rozkryt jen z části (oddíl věnovaný divadlu) a jeho zpracování bude postupně následovat.

Snímek pořízený na začátku zpracování Arbesovy kartotéky.