Oboru na Bílé hoře založil císař Ferdinand I. v roce 1534. V letech 1555–1556 zde byl postaven lovecký letohrádek, dvoupatrová centrální stavba na půdorysu šesticípé hvězdy podle návrhu arcivévody Ferdinanda Tyrolského (1529–1595), který působil v Praze jako český místodržící (1547–1567). Stavbu Hvězdy vedli stavitelé G. M. Aostalli a G. Lucchese, poté i B. Wohlmut. Štuková výzdoba kleneb v přízemí z let 1556–1560, první v zaalpských zemích, dosáhla vynikajících kvalit. V první polovině 18. století utrpěla Hvězda pobytem vojsk tábořících v oboře. Z rozhodnutí císaře Josefa II. sloužil letohrádek od roku 1785 jako muniční skladiště, a to až do roku 1874, kdy bylo zrušeno.

V areálu se nalézá i „salla terena" z roku 1558, jedna z nejstarších míčoven v Čechách (stavitel B. Wohlmut). Byla používána během 18. a 19. století jako konírna, do současnosti se dochovalo pouze torzo.

Po vzniku ČSR, v roce 1918, byl letohrádek převeden do správy Pražského hradu. První zásadní rekonstrukce proběhla v letech 1948–1952 pod vedením architekta Pavla Janáka. Účelem bylo zpřístupnění objektu pro expozici Muzea Aloise Jiráska. Další rekonstrukce proběhly po etapách v letech 1986–2000. Zpřístupnění renesanční architektonické a historické památky mimořádné kvality širokému okruhu návštěvníků z ČR i ze zahraničí bylo hlavním projektem PNP v rámci programu Praha 2000 – Evropské město kultury.

25. května 2000 byl letohrádek opět otevřen veřejnosti (dlouhodobá expozice Minulost a přítomnost). Pořádají se zde rovněž sezónní výstavy věnované osobnostem nebo obdobím klasické a moderní české literatury i knižní kultury, pořady, koncerty, konference a společenské události.